Beuronskou uměleckou školu v opatství sv. Gabriela na Smíchově

ovlivnilo umělce prvních desetiletí 20.století (Plečníka, Muchu, Kotěru). V Praze je zastoupeno v klášterech Emauzy, sv. Gabriela, Sacré Coeur, v kostele sv. Rodiny v Řepích. Důležité beuronské interiéry v České republice jsou v Teplicích, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Opavě aj.

Beuronští umělci se zabývají architekrurou, sochařstvím, malířstvím, uměleckým řemeslem, od roku 1903 byla v Beuronu založena zlatnická dílna.

Velký důraz byl kladen na kánon. Jednoduché, lineární, abstraktní znázorňování geometrického stylu odpovídalo matematickým zákonům symetrie a rytmu, pořádku a harmonii. Proto se i v dekoru objevovaly kruhy, trojúhelníky, čtverce, jejichž symbolika hrála dominantní roli, k čemuž se přidávaly různé= variace rovných linek, klasovitá vazba zdiva, kosočtvercový nebo cikcakový dekor, spirály (symbol věčnosti), vlnovky (symbol vody pro vznik a zánik přirozeného života), rlzné obloukovité linky a rytmizování podélných pruhů a teček. Z raného křesťanství převzalo beuronské umění čisté zářící barvy, které mají symbolickou platnost.

Beuronská kongregace bylo seskupení klášterů stejného zaměření, v tomto případě uznávající a vytvářející beuronské umění. Kláštery byly v Německu, Belgii, Rakousko-Uhersku, Dánsku, Itálii, dodnes jich přežilo osmnáct.

Beuronské umění nelze zaměňovat se středověkým benediktinským klášterem v Beuern (Beurum/Buranum) v Bavorsku, kde byly nalezeny texty potulných středověkých hudebníků a básníků, které Carl Orff zkomponoval pod jménem Carmina Burana.